Zajímavosti
První záznam o tom, že člověk cíleně pečoval o své zuby, je starý 3500 let a zanechali nám jej Babylóňané, kteří prý k očistě svého chrupu používali cosi jako „žvýkací klacíky". Já však věřím, že zájem o ústní hygienu provází člověka již od pravěku - vždyť takový pěstní klín jistě dokázal vyčistit chrup dokonale a navíc jednou pro vždy, což neumí žádný moderní zubní kartáček. Nehledě na to, že k rozdrcení zubního červa, na kterého písemně sváděli zubní kaz již obyvatelé starověké Mezopotámie 1800 let př. n. l., se rozhodně nejvíc hodil dobře opracovaný šutrák (pro méně náročné i neopracovaný). Přestože nikoliv ze zubů, ale z hlav většiny lidí vyhnal zubního červa až přírodovědec Jacob Christian Schäffer v roce 1757, dlužno říci, že četní jedinci lidské populace si byli i před tímto zlomovým datem lidské historie schopni dát do souvislosti chrup obalený zbytky potravy s mrtvolně zapáchajícím dechem, zčernalými zuby a dokonce se zubním kazem! Tito průkopníci orální hygieny hledali po celé epochy ideální nástroj k očistě chrupu a díky nim každý den vítězoslavně třímáme (nebo bychom alespoň měli třímat) jeden z nejúžasnějších výdobytků moderní civilizace - umělohmotný zubní kartáček s úžasně jemnými nylonovými štětinami!
BlueTooth (tedy v překladu "modrý zub") je již pár let standardem v telekomunikačních technologiích. Slouží ke krátkodobému bezdrátovému propojení dvou různých přístrojů pomocí digitálně-rádiového přenosu dat. Tato technologie pravděpodobně v brzké budoucnosti odstraní uživatelsky nepohodlné kabely pro spojení mezi mobilními telefony, palmtopy, přenosnými PC apod. Například fotografie pořízená digitálním fotoaparátem vybaveným Blue Tooth, může být pohodlně předána jakémukoliv mobilnímu telefonu (samozřejmě taktéž vybavenému touto univerzální technologií) a jeho prostřednictvím kamkoliv do světa.Americká firma Creganna vyvinula prototyp zubního implantátu s Blue Toothem a diskem pro ukládání dat o velikosti 512 MB. Zařízení bylo nazváno dDrive a mělo by sloužit k ukládání osobních informací, tedy například chorobopisů (pro využití ve zdravotnictví) nebo bezpečnostních údajů (pro monitoring bezpečnostními systémy). Možná tedy někdy v budoucnu budou lidé místo předkládání občanky, pasu či víza cenit zuby na nějaký čtecí přístroj.
Dodnes nejstarší důkaz o používání žvýkačky našli archeologové při vykopávkách 9000 let starého sídla na jihu Švédska. Tato pra-žvýkačka měla však sotva něco společného se žvýkačkami, které se používají a vyrábějí dnes.Staří Egypťané používali již před 3500 lety na osvěžení svého dechu malé kuličky z melounu, myrhy a kadidla, které žvýkali. V starověkém Řecku se žvýkala mastixová guma, to byla pryskyřice získávána z kůry keře Pistacia lentiscus. Čerstvé řezy do kůry této rostliny produkovaly voňavou látku, která tuhla v takzvaný mastix. Řecké ženy tedy již ve starověku využívaly skvělé vlastnosti mastixu, které jsou u podobných látek velmi ceněné i v současnosti - pomáhal jim čistit zuby a dezinfikovat ústní dutinu.V střední a jižní Americe sahali původní obyvatelé po „Chicle" - tak nazývali Mayové zhuštěnou šťávu tropického stromu Manilkara zapota. Když Španělé v 16. století dobývali toto území, tak od místních obyvatel přebrali zvyk žvýkat „Chicle", který se později stal tradicí.V severovýchodní části USA v Nové Anglii hledali Indiáni uspokojení ve žvýkání tekutiny z jehličnatých stromů (nejčastěji jedle nebo smrk). Tato gumovitá hmota, která se uvolňovala po nařezání kůry jehličnanů, rychle přilákala pozornost britských kolonizátorů. Ti se jako první pokusili indiánský zvyk zpeněžit.
